Globální logistika se v posledních letech ocitá pod nebývalým tlakem. Změny v geopolitickém prostředí, výkyvy v poptávce, rostoucí důraz na udržitelnost i technologické inovace nutí dopravce i zákazníky přehodnocovat zaběhnuté postupy. Jak se mění preference v přepravě? Které druhy přepravy ze vzdálených trhů jsou dnes nejspolehlivější? A jak se firmy přizpůsobují novým podmínkám? O aktuálním vývoji hovoří Martin Tokič, Branch Manager Geis CZ Air+Sea.

Spolehlivost versus náklady – hledání rovnováhy v přepravních řešeních

V prostředí, kde se přepravní trasy z nejrůznějších koutů světa mění ze dne na den, je pro zákazníky klíčová spolehlivost. Podle Martina Tokiče se jako nejstabilnější z hlediska dodacích lhůt jeví letecká a železniční doprava. Obě však přinášejí vyšší náklady, což je pro mnoho firem zásadní faktor při rozhodování. „Letecká přeprava je stále vnímána jako drahá alternativa oproti námořní dopravě,“ říká Tokič. „Výjimku tvoří segmenty jako farmacie nebo hi-tech, kde je rychlost a citlivost na manipulaci klíčová.“

Vedle letecké přepravy, která si drží svou specifickou roli, zůstává klíčovým pilířem globální logistiky námořní doprava, zejména pro objemné zásilky a méně časově citlivé komodity. Její hlavní výhodou je výrazně nižší cena oproti letecké dopravě, což ji činí atraktivní pro většinu zákazníků. Nicméně, v posledních letech čelí námořní doprava zvýšené nestabilitě – od zpoždění přes přetížené přístavy až po komplikace v pozemní infrastruktuře.

Železniční přeprava, zejména z Asie, zaznamenává mírný nárůst zájmu. Ten je podle Tokiče reakcí na nestabilitu námořní dopravy – zpoždění, přetížené přístavy, objízdné trasy či celní komplikace. „Železnice je nákladově někde na půl cesty mezi leteckou a námořní variantou. Dodací lhůty jsou relativně spolehlivé, ale zákazníka stále nejvíce zajímá nákladová stránka, která v případě železnice momentálně nepatří k těm nejnižším,“ dodává.

Geopolitika a ekonomika: dvojí tlak na přepravní trasy i ceny

Jedním z nejvýraznějších faktorů ovlivňujících mezinárodní přepravu je geopolitické napětí. Konflikt v Rudém moři vedl k tomu, že dopravci začali využívat objízdnou trasu kolem Mysu Dobré naděje, což prodloužilo dodací lhůty z Asie do Evropy o zhruba dva týdny. Alternativní řešení prakticky neexistuje.

„Vidíme také nepoměr mezi vývozem a dovozem, zejména v USA a Číně, což v určitých obdobích přetěžuje přístavy a způsobuje výrazná zpoždění,“ upozorňuje Tokič. V Geisu proto aktivně monitorujeme situaci a snaží se předvídat problémy. „Pokud vidíme přeplnění v určitém přístavu, volíme trasování tak, abychom se těmto kritickým bodům vyhnuli. Věřím, že naši zákazníci toto ocení – šetříme jim tím čas i peníze.“

Vedle geopolitiky hraje roli i ekonomická nejistota, která ovlivňuje chování zákazníků i dopravců. Spotřebitelé i firmy jsou kvůli inflaci opatrní, což se promítá do slabší poptávky napříč sektory. Rejdařské společnosti navíc přivádějí na trh stále více kapacit, které se snaží efektivně využít – často však narážejí na nedostatek poptávky. „Ceny zde v současnosti tudíž nerostou a nelze přesně predikovat další vývoj,“ dodává Tokič.

Letecká přeprava, zejména v oblasti čínského exportu, je výrazně ovlivněna vývojem e-commerce. „Tento segment pohltí velkou část dostupných kapacit a je velmi náchylný na výkyvy v poptávce,“ říká Tokič. V klidnějších obdobích jsou kapacity sice dostačující, ale během sezonních špiček se rychle zaplní, což se odráží v cenách. Na cenotvorbu mají dopad i bouřlivé změny celních politik, kterých jsme nedávno byli svědky – úpravy tarifů a podmínek pro vývoz či dovoz mohou výrazně ovlivnit dostupnost kapacit i celkovou efektivitu přepravy.

Udržitelnost a budoucnost: logistika pod tlakem změny

Téma udržitelnosti se stále více promítá do rozhodování dopravců i zákazníků. V námořní dopravě se objevují lodě uzpůsobené pro alternativní paliva jako LNG nebo biopaliva, i když klasická paliva zatím převažují. V letectví se začíná prosazovat udržitelné letecké palivo SAF, které nahrazuje tradiční petrolej. „Stejně jako v automobilové dopravě, i v letecké a námořní přepravě se zvyšuje tlak na dekarbonizaci a snižování emisí CO₂,“ říká Tokič. „Na trhu se objevují různé formy ekologických příplatků, které reflektují snahu o udržitelnější provoz.“

Zákazníci se zároveň stávají obezřetnějšími. Pandemie ukázala, že samozřejmosti mohou být velmi křehké. Firmy více plánují skladové zásoby, kladou důraz na přesnost dodání, informovanost a flexibilitu. „Požadavky jsou víceméně podobné jako dříve, ale přístup je opatrnější,“ shrnuje Tokič. Výhled do budoucna je podle něj opatrně optimistický. „Čeká nás spousta výzev – pokračující válečný konflikt na Ukrajině, napětí mezi USA a Čínou, USA a EU. To všechno bude mít na mezinárodní dopravu stále zásadní vliv,“ uzavírá.